Gulvvarmemontering
Montáž podlahového kúrenia teplovodného pozostáva z týchto krokov:
Kompletný sortiment nájdete v kategórii podlahové kúrenie – systémové dosky, potrubie, rozdeľovače, regulácia aj elektrické vykurovacie rohože.
- vytvorenia vykurovacej podlahy,
- technológie montážnych prác,
- skúšok vykurovacej podlahy.
VYTVORENIE VYKUROVACEJ PODLAHY
Vykurovacia podlaha poskytuje projektantovi možnosť realizácie v niekoľkých variantoch. Jednotlivé alternatívy možno rozdeliť do týchto základných typov:
Podľa spôsobu vyhotovenia vykurovacej podlahy rozlišujeme:
- vyhotovenie vykurovacej podlahy suchým spôsobom (suchá montáž podlahového kúrenia)
- vyhotovenie vykurovacej podlahy mokrým spôsobom (mokrá montáž podlahového kúrenia)
- vyhotovenie vykurovacej podlahy pomocou modulovej klíma podlahy.
Podľa tvarovania vykurovacieho okruhu rozoznávame:
- meandrové usporiadanie vykurovacieho registra,
- paralelné usporiadanie vykurovacieho registra.
Voľba vhodného variantu z hľadiska návrhu konštrukcie a tvarovania vykurovacieho okruhu závisí od viacerých faktorov, pričom v prvom rade sa však musí zohľadniť vplyv ochladzovaných plôch v podobe realizácie okrajových zón, príp. minimalizovanie teplotnej nerovnomernosti povrchu podlahy eliminované prostredníctvom bifilárneho spôsobu ukladania.
SPÔSOBY VYHOTOVENIA VYKUROVACEJ PODLAHY
Podľa technológie vyhotovenia vykurovacej podlahy rozoznávame tri základné spôsoby montáže podlahového kúrenia: suchý, mokrý a pomocou modulových klíma podláh.
a) Suchý spôsob
Rúrky sú uložené do izolačnej vrstvy umiestnenej pod betónovou doskou. Od cementového poteru sú oddelené špeciálnou vrstvou, a to buď plastovou alebo kovovou fóliou. Kovová lamela zvyšuje pevnosť podlahy a umožňuje rovnomerný rozvod tepla.
Pri suchom spôsobe pracuje podlaha s vyššími teplotami vykurovacej vody, prívodná teplota vody sa môže pohybovať v rozsahu tpr = 40 až 70 °C.
Tento spôsob sa využíva pri potrebe nižších hustôt tepelného toku, do 50 W.m-2, napr. pri tom perovaní podlahy alebo doplnkovom vykurovaní a všade tam, kde sa vyžaduje nižšia konštrukčná výška vykurovacej podlahy (napr. pri rekonštrukciách).
Jedná sa o ľahký a rýchly spôsob montáže podlahového kúrenia.
b) Mokrý spôsob
Rúrky sú zabetónované priamo do cementového lôžka nad tepelno-zvukovou izoláciou. Rúrky sú obalené betónom. Predpokladaná teplota vykurovacej vody na prívode je tpr 35 až 55 °C, podlaha pracuje so špecifickým výkonom nad 50 W.m-2.
Mokrý spôsob sa dá aplikovať aj na naše podmienky, pretože nevyžaduje prefabrikáciu jednotlivých prvkov vykurovacej podlahy a jednotlivé komponenty vykurovacej podlahy sa v podstate zabezpečujú domácim sortimentom.
c) Modulové - klíma podlahy
Klíma podlahy sú duté profily, ktoré sa vyrábajú priamo pre tento účel. Kladú sa na tepelnú izoláciu ako súvislá plocha, vytvorená hydraulickým prepojením jednotlivých vykurovacích vankúšov. Ich výhodou je vyššia pružnosť vykurovacej sústavy, nízka konštrukčná výška a rovnomerné rozdelenie povrchovej teploty vykurovacej podlahy.
Takto vytvorená vykurovacia podlaha pracuje s nízkymi teplotami vykurovacej vody (tpr = 25 až 35 °C). U nás sa zatiaľ podobný prvok komerčne nevyrába, existuje však ako predmet vynálezu AO 258 622.
SPÔSOBY TVAROVANIA VYKUROVACIEHO REGISTRA
Podľa tvarovania rozlišujeme dva základné spôsoby vytvorenia vykurovacieho okruhu: meandrový a paralelný.
a) Meandrový spôsob kladenia vykurovacieho okruhu. Pri takomto usporiadaní je povrchová teplota podlahy po celej jej ploche rovnomerná. Nevýhodou je pokles vnútornej teploty v horizontálnom smere od vnútornej k vonkajšej konštrukcii. Tento jav sa dá čiastočne eliminovať vytvorením okrajovej zóny.
Pre meandrové tvarovanie sa predpisujú rúrky s väčším priemerom (napr. 18 x 2 mm, 20 x 2 mm), keďže tvarovanie umožňuje menšie polomery oblúkov, tvarovaných pod uhlom lp= 90 °C.
b) Paralelné tvarovanie vykurovacieho okruhu je na obr. 5.6. Pri tomto spôsobe kladenia klesá teplota vykurovacej vody od vonkajšej steny k vnútornej, čo spôsobuje rovnomernejšie rozdelenie teplôt vo vykurovanej miestnosti. Oblúky sa tvarujú pod uhlom lp= 180 °C, čo vyžaduje používať rúrky s menšími priemermi (napr. 16 x 2 mm, 17 x 2 mm).
Oba spôsoby umožňujú kladenie s okrajovou zónou, ktorou eliminujeme negatívny vplyv ochladzovaných stavebných konštrukcií, t.j. umiestňujeme ich najčastejšie pod okná, príp. do rohov objektov, a to do hĺbky 0,5 až 1,0 m.
Bifilárnym kladením prívodného a vratného potrubia vedľa seba možno dosiahnuť rovnakú priemernú teplotu vykurovacej vody vo všetkých bodoch vykurovacieho okruhu a tým aj rovnomernejšiu povrchovú teplotu vykurovacej podlahy. Výraznejšie sa tento účinok prejavuje pri meandrovom tvarovaní.
TECHNOLÓGIA A MONTÁŽ PODLAHOVÉHO KÚRENIA
Ďalej sa oboznámime s postupom výroby vykurovacej podlahy mokrým spôsobom. Uvedený návrh realizácie vykurovacej podlahy zohľadňuje naše aj zahraničné skúsenosti.
Hneď na začiatku upozorňujeme, že podľa STN 06 0312 montáž ústredného vykurovania so zabetónovanými rúrkami môže vykonať iba odborný montážny podnik, t.j. dodávateľ ústredného vykurovania.
Postup pri technológii a montáži podlahového kúrenia mokrým spôsobom je nasledovný:
1. príprava objektu,
2. príprava podlahy,
3. kladenie obvodových izolačných pásov,
4. kladenie tepelno-akustickej izolácie,
5. kladenie hydroizolačnej fólie,
6. uchytávanie rúrok,
7. kladenie vykurovacích rúrok,
8. tvorba dilatačných škár,
9. kladenie betónovej mazaniny,
10. kladenie podlahy.
Prvým predpokladom je, že rozdeľovače a zberače sú už zhotovené a nainštalované na svoje miesta podľa projektu.
PRIPOJENIE RÚROK
Spôsob napojenia koncov vykurovacích rúrok pri montáži podlahového kúrenia závisí predovšetkým od druhu použitého materiálu rúrok:
1. Ak sú rúrky z mäkšieho polyolefínu, vyhovujú mosadzné spojky. Tieto spojky spolu s uzatváracími armatúrami dávajú spoľahlivé napojenie len v tom prípade, keď je záruka, že počas prevádzky nenastane žiadne mechanické namáhanie spoja. Tieto spojky sú nerozoberateľne.
```
2. Z hlediska dostupnosti a spolehlivosti je způsob napojení trubek na armatury pomocí přechodek d/G. Existují dva typy:
- přechodka bez kovového zálisku,
- přechodka s mosazným záliskem.
Oba typy vyžadují jako mezičlánek radiátorové nákrutky příslušné dimenze pro pohotové napojení a odpojení konců trubek od armatur. Tím se současně zajistí "rozebíratelnost" spoje. Vyrábějí se ve vyhotovení s vnějším a vnitřním závitem.
Spoj mezi přechodkou a volným koncem trubky se realizuje polyfúzním svařováním za tepla pomocí speciální armatury. Tento úkon vyžaduje dostatečnou praxi, aby spoj byl spolehlivě těsný a současně nežiadoucím zúžením hrdla trubky při svařování neomezoval cirkulaci.
Pokud jsou trubky velmi tuhé, může dělat problém jejich ohnutí na malý rádius při výstupu na rozdělovač. V takovém případě se doporučuje aplikovat polyolefinová 90° kolena požadované dimenze. Výstup trubek z betonové podlahy třeba řešit odborně, přičemž je třeba použít elektroinstalační ohybné hadice.
NAPUŠTĚNÍ SYSTÉMU
Po napojení všech obvodů na rozdělovač a sběrač trubky se na pustí upravenou vodou obohacenou inhibitorem. Nejpřínosnější je napouštět topné obvody cirkulačním způsobem. Pomocí čerpadla (např. ponorného) z nádrže (poly· etylenová bandaska) s upravenou vodou, která je umístěna v blízkosti sběrače, tlačí se voda přes napouštěcí kohout sběrače do systému. Na napouštěcí kohout rozdělovače je napojena hadice, druhým koncem vyvedená do uvedené nádrže. Takto získáme uzavřený cirkulační okruh. Pustí se čerpadlo a systém se naplní bez potřeby odvzdušnění.
Při tom je třeba dbát o to, aby v zásobníku byl stále dostatek vody. Při použití nesbarvených trubek lze průběh napouštění zkontrolovat vizuálně. Napouštět se může i po jednotlivých obvodech uzavíráním a otevíráním příslušných armatur.
TLAKOVÁ ZKOUŠKA
Trubkový systém naplníme vodou a provedeme tlakovou zkoušku, která se skládá ze dvou částí:
a) tlaková zkouška klasické kotlové části a části rozvodů,
b) tlaková zkouška trubkových rozvodů v podlaze.
Tlakovou zkouškou prověříme těsnost systému přetlakem podle udání výrobce trubek. Je jedním z nejdůležitějších úkonů montáže podlahového vytápění. Tlakovou zkoušku klasické kotlové části a části rozvodů známe z oblasti konvekčního vytápění, proto není náplní této kapitoly.
Tlaková zkouška trubkových rozvodů v podlaze se uskutečňuje těsně po napuštění systému topnou vodou. Proto před tlakováním je třeba zkontrolovat, zda uzavírací armatury hlavních přívodů k rozdělovači a sběrači jsou dobře uzavřeny. Doporučuje se odpojit i tyto přívody, protože v případě netěsnosti může unikat přetlak přes hlavní uzavírací armaturu do rozvodného systému a kotlového okruhu. Tento únik bychom dokázali jen těžko identifikovat.
Přes napouštěcí kohout rozdělovače se napojí speciální tlakovací čerpadlo, kterým se dotlačí tlak vody na pětinásobek provozního tlaku. Po dosažení předepsaného přetlaku se uzavře napouštěcí kohout. Zkontrolují se těsnosti spojů na všech armaturách, spoje na potrubí, jakož i celý potrubní systém v podlaze.
Přetlak v potrubí musí zůstat alespoň po dobu 24 hodin. Za tento čas tlak může klesnout jen na hodnotu 2/3 původního zkušebního přetlaku. Tento pokles částečně lze připsat elasticitě plastových trubek (tzv. studená tekutost plastů). Pokud se při tlakové zkoušce zjistí jakákoliv netěsnost, je třeba poruchu odstranit a zkoušku zopakovat.
Během trvání tlakové zkoušky se celý trubkový systém uložený na podlaze vyfotografuje. Při tom je třeba dbát na to, abychom zachytili všechny detaily. Tento fotografický dokument se potom archivuje u dodavatele systému. Následně se může využít při odstraňování poruch vyvolaných lidským faktorem (proseknutí, provrtání trubky v podlaze).
Betonování se vykoná v natlakovaném stavu. Přetlak je třeba v trubkách ponechat 7 dní od skončení betonážních prací. Tlak přitom může klesat samovolně bez dalšího dotlakování. O výsledku tlakové zkoušky se napíše záznam do montážního deníku.
VYKUŘOVACÍ ZKOUŠKA
První vykuřovací zkouška se může uskutečnit až po 28 dnech po betonování, tedy jedné z posledních fází montáže podlahového vytápění. První zakouření musí probíhat ne prudkým nárůstem teploty topné vody. Doporučuje se vyhřátí betonové podlahy s dynamikou 5 °C za den (vztahuje se to na teplotu podlahy). Tomuto růstu zhruba odpovídá nárůst teploty topné vody o 0,5 °C za hodinu. O průběhu vykuřovací zkoušky se udělá záznam do stavebního deníku.
Vykuřovací zkoušku děláme tak, že postupným zvyšováním teploty o 3°C na den dosáhneme plánované teploty topného média. Při tom dbáme, aby se:
- po vykuřovací zkoušce zkontrolovaly všechny závitové spoje a těsnění,
- podlahová krytina neuložila dříve než 14 dní po vykuřovací zkoušce,
- podlahové povlaky nalepovaly na studenou podlahu příslušným lepidlem a teplota se začala zvyšovat až na třetí den po nalepení; postupně se má teplota rozložit do tří dní až do dosažení výšky provozní teploty topného média.
ZAREGULOVÁNÍ SYSTÉMU
Po úspěšné vykuřovací zkoušce se na ekvitermickém regulátoru nastaví hodnoty, které jsou v souladu s výpočtovými hodnotami podle projektu (závislost střední teploty topné vody od venkovní teploty vzduchu). Zkontrolují se nastavené údaje na ochranném systému proti překročení dovolených maximálních teplot topné vody a nastaví se všechny regulační elementy na rozdělovačích podle výsledků hydraulického výpočtu. Potom se pustí vytápění. Po náběhu provozních teplot se mohou na elektrickém regulátoru podle potřeb nebo požadavků investora nastavit poklesy nebo zvýšení teplot.
Při programovém ustanovení regulace podle spínacích hodin je třeba vzít v úvahu přibližně tříhodinový teplotní fázový posuv (teplotní setrvačnost podlahy).
Po zabetonování trubek podlahového vytápění do konstrukce podlahy udělá dodavatel funkční zkoušku. Tato trvá nejdéle 15 dní a pokud při ní nenastane porucha topného systému, lze na vychladlý povrch vytápěcí podlahy klást podlahovou krytinu a tím je montáž podlahového vytápění úspěšně ukončena.
Použitá literatura:
Dušan Petráš: Podlahové teplovodné vytápění



